Věnováno Arthuru Rimbaudovi

 

 

Podivný dětský svět

začínáš šedivět

pár kroků z domova

škola je pitomá

ty – její premiant

 

moře a hejna mant

útěkem lákají

přesto si potají

básníš jak o život

teď počká jiný svod

jede se prorazit

 

pařížský ekrazit -

pohledný blonďáček

padnoucí do sraček

jež město nabízí

 

seriál kolizí

se jménem Básníka

špatně se uniká

když jednou přikývneš

 

za lží zas další lež

pak výstřel z pistole

přestárlé batole

s nálepkou prasete

 

všechno je zakleté

na nic a na hovno

ač je tě nerovno

je ti to u zadku

 

pár vzkazů pro matku

a vale Francii

básním, tak nežiji!

poemy k podpalu

 

všedního pomálu!

a pryč! snad navěky

minulé útěky

byly jen naoko

 

ráj leží za stokou

se jménem Evropa

kde každý neschopa

chce řídit osudy

 

co nejdál od nudy

jež prý tak vzrušuje

to radši do sluje

s výhledem na záliv

 

na co jsi jednou pliv

už je ti lhostejné -

uznání veřejné

prokleté veršíky

 

začínáš od píky

habešský hokynář

ta tam je hezká tvář

zašlého hezouna

 

obchod je nestoudná

mrcha, co vynáší

návrat až nejzazší

řešení gangrény

 

a ráj je vzdálený

jen smrt je nablízku

necháš pár otisků

a končíš v mrákotách

 

leccos jsi nedotáh

přesto jsi klasikem

smíření za křikem

a ticho