Kočičí

Kočka mi leží na kabelce
maminka tiše vine věnce z vrbového proutí
jsou pestré jako z pouti.

Přiváže na ně také stuhy
je krásný první i druhý.
Mráz již udeřil tuze
najdem potěšení v kávové vzpruze.

Šálek lahodné kávy s mlékem
je na nervy dobrým lékem a na ubrousek
dáme si koláče kousek.

K tomu trochu melodické muziky
vytěsníme starosti a zlozvyky tradicí babince
ukrytého ve sklínce
sladkého vína.

Nevábně pošimrá můj bystrý čich
když se přiblíží Tomíkův kožich ale nutno říci
jinak je to kočka vskutku skvostná a oddaná
stojí u tebe
stačí mít u úst lžíci
a kámoše venku má.

Je to černý kocour Mikeš
kterého okem sotva zahlídneš protože zcela
lítá jak řízená střela
jakoby měl namydlené nohy
k tomu drze se usídlit na židli má vlohy.

Mít zvířátko je senza věc
můžeš za ním zajet na pokec
jak to myslím hned pochopíš
když kočku za kožich uchopíš a poškrábeš na ocásku
tvor ti dá najevo lásku
teda tu lehkou, svobodnou, kočičí
která tě náklonností neničí a nedusí.
Proto asi hodně lidí kočky nemusí.

Když ti na tvá prsa stoupnou a šlapou
smějou se pod fousy a možná chápou celý vesmír a smysl žití.
Mají na mysli jak myšku chytí.