vánoční rána

.
.
.
.
krok po tvých schodech
ztěžkl

tou vinou včerejšího smíchu
nedolitou číší
budoucího poznání

nevěděla jsem
nechtěla
nepřipustila

to o tom srdci někde pod oblohou
co aniž tuší

buší

možnost i nemožnost

že pod větvemi na jehličí
možná se tam choulí
víc než dárek

tělo tvé

jen ta mašle nevědomky zdobí
a všude kolem z andělíčků

střepy

tak křehké že i světlo co se od nich odráží

je drolí v prach

a první výkřik popelářských vozů
ruší sen
.
.
.
.