Vězeň

uvržen do podsvětí hrozným trestným činem
tam stává se každý z nás pouhým stínem
který straší dnem i nocí jeho svědomí

strach neutichá, zvuků v kobce není
psychické stavy se neustále mění
i když víme, že nás jen tak nic nezlomí

každý z nás sedí sám v sobě uvězněn
hledíce přitom do prázdných stěn
čas, světlo, láska nic již neznamenají

chvíle strávené za mřížemi dlouhé jsou
při té večerní procházce mlhavou tmou
osvobození přichází pak na sklonku léta
kdy štěstí nám dlaně do vlasů zpět vplétá