Ve chvílích samoty

Ve chvílích samoty,

srdce když mě v hrudi tíží,

jednám, hřeším jako Ty.

Bez následků, bez potíží.

Stojím tady, Ty jsi tam.

Netuším, co bude dál.

Uvnitř jen ten pocit mám,

jako bych si s Tebou hrál.

Jsi čím dál blíž,

já však stále "na cestě".

Někdy je to na obtíž,

při téhle kruté siestě.

Ty to ale nevzdáš,

po struně mi půjdeš dál.

Přemluvit se jen tak nedáš,

víš, že bych Ti zase lhal.

Kdo jsi Ty, a kdo jsem já?

To se nejspíš nedovím.

Odpověď snad někdo zná,

já raději hladovím…