Říkal jsi mi Lištičko

Kolikrát bych se chtěla vytrhnout
Ze zajetí té smečky
Lidí
Nevnímat jejich léčky
Chutnat nebe…
Podléhat své předtuše
Žít jako duše bez srdce
Nebo srdce bez duše…

Mohla jsem si rozkrájet tělo
Ale tys mě stejně opustil
Asi sis myslel
Že jsem někdo kdo vlastně nejsem
Ale já chci být jen tím kdo jsem
Chápeš…

Chci abys mě přestal bolet…

A měla bych se zas pustit z opratí
Nesmím se kvůli tobě trápit
Stejně mi tě nic nevrátí
Ani ta blbá slza co nešla zastavit
Už se musím posunout
Nechat všechno za sebou
Tvůj vítr v zádech
Vůni východu měsíce
Dohořívající uhlíky
Každý nádech
Tebe…

Nebyla jsem to já kdo hrdličce spálil peří
A můj život pak přestal věřit
Jsem nevinná jak netknutá pláň sněhu
A ty už asi stojíš na jiným břehu
Ale celkem by mě zajímalo, co zrovna děláš
Budu silná
Silnější než ty tenkrát v těchto letech
Nenechám si protéct život mezi prsty
Jen díky nešťastné lásce
Je příliš krátkej a nikdy nevíš co se stane
Dokud má svíce pořád ještě plane
Dýchám
Člověk se musí usmát
I když je mu zle víš…

Já budu vždycky upřímná
A jednat s lidmi na rovinu
Ať si o mě každej myslí co chce
Jsem jiná
Jiná odjakživa
Možná divná
Ale jsem to já
Taková do které ses tenkrát zamiloval
Říkal jsi mi Lištičko
Ale teď?
Nevím co je teď
Žij si jak je ti to přirozený
A nevracej se pokud nechceš
Ukázal jsi mi kus života
Krásu bez hranic
Dech přírody
Jakou moc má květ
Probudils ve mně lásku
Sebevědomí
Touhu
Ochutnávat tamten svět

A já ti za to děkuju…

A pokud možno, nezapomeň na mě
Jednou budeš rád že jsem byla…