V zaprášených policích
hledám kartotéku snů
jak lístek na trojlejbus
štípu stopky rozblázněných dnů
S okluzorem prohledávám duši
Na hranách neměnnosti
v krabici s lhostejností
linkuju zubama rovnoběžky pravd
prachové stopy zametám
Zkrat
Ve vaně plné měkkých bublin
skládám a rozkládám harmonogram doby
s griotkou v špičce jazyka
Vesmírem Smírem Přes srdeční cesty
Vážně i Odvážně
Pronikám
Vybočení z rukopisu znatelné, leč umné (kde nejsou dlaně, je aspoň jazyk;)
17.01.2013 11:43:35 | Lilien
griotka na špičce nosu...to zní tak lákavě...vůbec celý je to hrozně krásný:-)
16.01.2013 21:50:37 | střelkyně1
"linkuju zubama rovnoběžky pravd" to je verš!
a vůbec, celá je krásná
16.01.2013 18:34:56 | Trdlo