Věnováno Vladimíru Vysockému

Vezmi si, Rusko, můj život,

jsem jenom jedním z mnoha,

ač připadám si jediný,

stále hůř hledám si důvod,

nevadí mi už ani prohrát,

stávat se částí spodiny

Už nebaví mě na vás řvát,

poslouchat všechny vaše ódy

a ani nemoct být sám sebou,

jenom vás tu bavit a hrát,

být plakátem na marody,

co zatím se ještě hejbou

Ani pití už mi nejede,

a ani mi už nepomáhá,

kolikrát jste mě prosily…,

že tělo jednou dojede,

neslibuju, nepřísahám,

pouštím si nahou do žíly