Zabal to

Milý táto, řekla dcera,
u kafíčka za večera,
přestaň básnit, škoda času,
nebavíš už zdejší chasu.

Nejdřív jsem chtěl vrtět hlavou,
popřít její výtku štvavou,
potom jsem si sundal brýle,
vysvětlil to dceři mile.

Básničky mé lidi baví,
smích je dobrý též pro zdraví,
humorista já jsem znalý,
úspěch jsem měl a ne malý.

Nejednu já ženu bavím,
ráno je veršíky zdravím,
ač se někdy smutně tváří,
rozesmát je mně se daří.

Proto veršovat dál budu,
zbavím je tak žalu, studu,
tohle není marná práce,
smutné žití bez legrace.