Pan Seladon

Jedu dlouhou cestou,
neznámý mám směr.
Když najednou přijde mi sen.

Klid, pohoda žádný věčný schon.
Jen na rameno poklepe mi pan Seladon.

„Dobrý den, nerad Vás vyrušuji,
ale jste jeden z mála,
kteří tu zastaví.

Podívejte se,
tamhle byla bitva u Chlumce.
A málokdy se vzpomene na ty chlapce,
co bojovali za sny jiných,
historii oslavovaných.

A tamhle, vidíte, prý kdysi oral Přemysl.
A nyní mu tam staví Dé osmičku.
Celý národ o tom ví,
jenže když už to stojí tak co s tím.

A teď Pane,
pojďte si hrát.
Život je moc krátký,
abyste jen pracoval.

Od mala se učíte,
potom do práce chodíte,
na stará kolena hodnotíte.
Není to škoda?

Tak schválně,
co by kdyby nastala změna a z Vašich snů se stala realita?

Děláte vše, o čem sníte,
milujete dívku Afrodité.
Šťastný život oba máte a nic nestárne.

Máte napsáno na čele,
že toužíte po svém světě.
Proto zavřete oči a zkuste snít.
To Vám nemůže nikdo vzít.

A že Vám nic nevychází?
Netruchlete, dokud máte úsměv na rtech,
jsou nad Vámi andělé.

Nyní jeďte dál,
Já Vás už nepotkám.

Tak se mějte dobře,
otevřete oči,
tahle Vaše cesta ještě nekončí."