Paměti II.

Paměti II.

Otci matka na stůl dala,
lžíci k tomu podávala,
talíř plný tekutiny,
vedle kousek bublaniny.

Muž se v děsu chytl stolu,
div, že ubrus nestáh dolu,
říká ženě smutným hlasem,
že tam mouchu našel s vlasem.

Vlas ten tolik nevadí,
s vlasem on si poradí,
však druhá věc na talíři
plave prsa, vodu víří.

Žena řekla sebejistě,
bez příkras a jistojistě:
"Moucha to být nemůže,
ta přec sedá na růže."

Majoránka jistě to je,
koření tam dala dvoje,
moucha - to je nemožné
a k tomu nepobožné.

Ale na to chudák otec,
škrábaje svůj ušní boltec,
bere smetí do lžičky,
že to tam má nožičky.