Vyznání básníkovi

Napsal mi báseň o naději
O víře v bílé anděly
Lidé ho měli nejraději
a přec byl tak osamělý

Dával nám plnou náruč lásky
vlídné a věčné jako sen
Dívá se na nás z hvězdné dálky
očima modrýma jako len

Rozdával něhu skrytou v dlani
hebkou,jak babí pápěří
Já tu teď stojím,nevím ani
zda mi to někdo uvěří

Poslal mi úsměv po obláčku
do plátků růže vtiskl cit
Já mu jdu za to na oplátku
v kalíšku svíčku rozsvítit

Na pomník kytku položím
pak se jen tiše pomodlím
za lásku,za krásu,za setkání
jarní tání,letní zrání...