Růže - Blackheart (aneb báseň na písničku)

Anotace: K básni se váže písnička Blackheart od skupiny Two steps from hell (odkaz přidán níže). Při čtení básně důrazně doporučuji pustit si písničku, poněvadž je báseň složena přesně na její melodii (přidávám stopáž). Doporučuji nejdříve poslechnout aspoň jednou písničku samotnou a až pak číst s ní báseň. Je to experiment, snad se bude líbit :)


http://www.youtube.com/watch?v=vbttZVTSJRU

(0:00-0:24)
Poupátko růže
sklání se před větrem.
Brání se, bojí se,
nic však nezmůže.
Malinké bezbranné
slaboučké stvoření,
vyrůstá z bodláčí,
pere se s kamením.
Kde má vzít naději?
Kde má vzít sílu?
Zázraky se dějí,
neztrácí víru.

(0:25-0:41)
Vyzbrojeno trny,
a poblázněnou hlavou
čeká výstup strmý
a plány, co plavou
na prudkých vlnách.
Maličké stvoření
pere se s údělem
netušíc, že jednou
stejně skončí v tmách.

(0:42-1:04)
Příliš těžké,
zkouší to znova,
nezvládá, padá,
maličký blázínek.
Nemůže dokázat víc,
než je.
Snaží se, klopýtá,
stále a znova,
rostlinka ubitá
neplýtvá slova.
"Nevzdám!"

(1:04-1:40)
Malinký výpad.
Tak málo šťávy,
třeba jí více.
Pere se o každou
kapičku síly.
Zemdlená, bojuje
a plamínek svíce,
co živila naději
střídá se tmou.
A ať si, kdo jsi,
pohne tvým srdcem,
poupátko malé,
které tolik stojí
o svůj rudý květ.

(1:41-2:15)
Ve skrytu rozlévá
sílu svou do výše.
Lístky své propíná,
do květu vhání krev:
Slabostí omdlévá
nechce vzdát,
nemůže, nepřišla úleva.
Snaží se, snaží se,
poupětem zůstává;
naděje prchavá
chutná jak jed.
Jediné přání,
státi se květinou,
s bohatým květem.
Je to tak těžké?
Má někdo zdání?

(2:16-2:33)
"Až hoře pominou,
až skolím bodláčí
a odolám vichru.
Zkuste to,
přijďte si,
zabte mne,
zničte mně!
Já se vás nebojím,
já se vám nevydám,
jsem to já,
růže, co ostré trny má!"


(2:34-3:09)
A v další setinu
obloha ztemněla.
A z temných mraků
tenký a zářivý
vyšlehl sluneční
posel zázraků.
Jediný paprsek
našel si květinu.

V posledním výkřiku
sílu svou ztratila.
Paprsek polaskal
zmučenou rostlinku,
navrátil křehkému tělíčku žár.
Rozvinul poupátko
v nádhernou květinu
okvětní lístky
zbarvil jí v nach.

(3:10-3:33)
Nádherná růžička
zakryla krásou svou
znovu navrácený
sluneční svit.
Omámena bojem
netušila,
že je z ní květina,
tak, jak má být.

*-*-*

Mladičká dívčina
s veselým srdcem
spatřila tento nezvyklý dar.
Sklonivše k květině
natáhla ruku svou...

(3:34-4:10)
Růžička procitla,
cítila bolest,
někdo ji dusil.
Viděla dívku,
její zářící oči
a ruce,
jak svírají její stonek.
Bodala trny,
nemohla zasáhnout,
nemohla zvítězit.

(4:11-4:29)
Násilně oddělena od svého těla
spatřila naposled dívčinu tvář,
jak zářila štěstím, a ona chtěla
předat jí všechnu svou poslední zář.