Osleplý stařec

Kráčeli okolo starého slepce,

klenuté vrby nad hladinou dne

jako by byl jen prachem cest,

souhvězdí orla, hvězdopravce,

četl dotykem z dlaní ostřím osudné,

směl veškeré jsoucí v pochodni nést

 

Neviděn, neznám, obraz a rám,

upír co živí se ovocem dní,

obalil minulé pavučinou sametu,

rozkrojil jablko tmou a sám

snědl a vtiskl svítání

do slunečního korzetu.

 

Beze stop proměnil se v dým,

pod křídly havraních křídel

vydal se slunci vstříc,

prorostlý kořeny  jar a zim

upíjel z termálních vřídel

srdcí a padlých létavic.

 

 

 

 

Ti kdo ho míjeli, dnes po něm touží

vášniví milenci-motýl sevřený  v dlani,

pradávné vrásky v kůře srdce

po čem se člověk v životě souží,

po čase, osleplém starci,jenž  nemaje stání

čeká u výstupní stanice

 

s jablkem v ruce