Zášť
Zášť
Anotace: Podívej, ty mě nesnášíš, já tebe taky, tak se mi neser do života a já po tobě nebudu nic chtít. Vyřešeno! Pozn. Věnováno mému pseudootci.
Prostě ne,
protože mě sereš
a nechceš poslouchat natož rozumět
co říkám
Ne! Protože
už nechci poslouchat
já tebe
Nenávidím tě! A ty
to víš
Tak si nehrajme na šťastnou rodinku
Ne!
Nepatříš do mé rodiny!
Nic mi nedlužíš
ale
ani já tobě
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Já v tom tu báseň vidím. Nejde ani tak o to napsat nějaký text o nenávisti, ale o to, určitou stylizací, donutit čtenáře, aby se alespoň pokusil pochopit celou situaci.
Báseň (zde píšu jen svůj názor) je schopna v několika řádcích napsat romány, které se skrývají mezi nima. A něco takového tyto řádky dokázaly.
Má to určitý... no, dobře, spíš neurčitý rytmus, je to vyjádření bouře, je to báseň, které by jakákoliv dodržovaná pravidla jen uškodila.
25.06.2013 23:41:02 | Akitenshi-inu
Spíše než báseň, je to jakýsi výkřik do tmy. Nikdy nestačí, aby to bylo "jenom" o něčem, ale aby i samotná forma za něco stála, anebo ještě lépe, aby forma předčila obsah... Když např. řeknu: "Jsem už dlouho na světě" anebo (jako Karel Šiktanc) "Je to ale přes náves kus života," je to obsahově to samé, ale jinak...
No a potom ještě jedna věc: Nejhorší "můzou" je nenávist - znám to z vlastní zkušenosti. Ono totiž všechno zlé (jakož i dobré) nespadne na člověka někde z nebe či ze stromu, prostě odněkud z vnějšího světa; všechno zlo, které cítím, je v mojí hlavě - tohle když člověk pochopí, posune se o hodně dál.
Už moc kecám, a tak to raději utnu. Ahoj. ;-)
08.03.2013 21:11:27 | jarynn