Paměti VII.

Paměti VII.

Já a bratři jsme už jako malý
žraví byli, však nerostly nám svaly,
naštěstí ani břicho tučný,
holt byli jsme a budem hlučný
při našem vrcholové sportu
- sníst oběd a k tomu kousek dortu.

Naše těla byla stále tenká,
jak prachobyčejná nástěnka,
a když se babička, ke vší smůle,
dala do vyprávění, naše vůle
bortila se, a nám nezbylo než poslouchat
doma, venku či na jedné ze dvou chat,
že jsme až příliš hubení,
a ať sníme aspoň trochu lupení,
abychom se trochu zpravili,
protože se kdysi verše pravily,
že až z tlustejch budou hubený,
tak z hubenejch budou studený.