Povzdech

Tápeš a přemítáš
nad smyslem člověčiny

Co bude osude
až tady nebudem?

Bráško můj, taky máš
ten divnej pocit viny
za modrou planetu?

Útěchu hledáme
ve spásném zapomění

světem klopýtáme
slepý a hluší
jak slepýši
plazíme se po zemi své
zatracené všemi

a jako kdysi
namísto odhodlání
činíme kompromisy

Smutno je na duši
když obývá ji strach

A srdce raněné
životem zkoušené

bije na poplach