Zoufalcova

s pohledem
na dno své sklenky
cítím
že led je příliš tenký

ale dál po ledě
krok za krokem
vstříc nejistotě
příštích vteřin

nedbaje následků
sám sobě sokem
ačkoli pravda kol
tak neuvěřím

náhle se propadám
klesám pod hladinu
v moře chladu
v moře samoty

všem ostatním
dávám to za vinu
že mám rád chlast
i automaty

lapen v pekle
stále živ
procitám zpět
do svých splínu

ve svém světě
z lahví piv
nežiju
jak stoka plynu