Řeka myšlenek

 

Řeka myšlenek

 

 

Digitální budík ukazuje čtyři ráno,

jakoby na tom záleželo,

víčka těžknou jako starosti věkem,

a já vím,

že to mohu leda oddálit.

 

Při bdění se drží kontrola,

ale ve spánku autopilot není.

Ve dne je hráz myšlenek pevná,

ale v noci se hladina upouští.

 

Usínám a vidím všude jenom problém,

i banalita je rázem věcí závažnou.

Oteplilo se, nemám boty na jaro,

je pozdě, měl bych brzo vstávat.

Jsem sám jak kůl v plotě…

 

Spánek není vysvobozením,

spánek je věznitel mé duše

a sny jsou jeho bičem.

 

Představy, touhy a chtíče,

bolest, smutek a smrt,

mění se bezmyšlenkovitě,

jak reklamní spoty.

 

V jednu chvíli mám ty blbý boty

a v další do nich teče.

 

A pak, najednou jen tak,

upouštění zmírní, až úplně ustane,

víčka se otevřou spolu se zátkou lahve,

ale kapky z řeky myšlenek

budou ještě chvíli stékat,

ze stěny denní hráze.