My sami

MY SAMI

odcházejí
ale možná my sami je necháváme jít
loučíme se zdráhavě ale přesto
a potom truchlíme po něčem co jsme sami zahodili

jako už tolikrát – a nikdy se nepoučíme

těšíme se z pohledu na štěstí
a necháváme si je protékat mezi prsty
jako vodu
duhovou tekutinu která v teple nás žijících zmizí jako nic
je-li jí pro nás příliš málo

protože jí nepůjčíme stín a raději se znovu necháme

vysušit


(abychom se s tíhou v duši vrátili tam
kde jsme byli na samém počátku

tam kde ještě smí se milovat)