Vyhoření

Černý pohled na svět
nejlepší optika nespraví,
když duše Tvá churaví,
nezbývá spásných vět.

Hned poznáš, co je Ti,
že chybí Ti objetí,
když na oltář oběti
na křídlech snů leť.

Prosit o to, co zkosí
srdce z kapky rosy,
jenž den hravě vypaří
a večer zas vytváří.
V noci paří, ráno září
v talutě, nehnutě
usíná nadutě
Tvůj den.

Moudří cíl bouří
zasáhnou.
Obří vrak z moří
vytáhnou.

Líbezný hlas
je oheň, co zhas.
Ač přikládals
ze všech sil
si se vydals,
pláč Ti zbyl.

Tvrdá práce jak zrádce
se v pravý čas zachová.
Mlha v dálce, Tvůj vládce
cit v obálce uschová.

Ač poštovní holubi
dopisy včas doručí.
Šat oblečen naruby
psaníčka neotočí.

Prosit o to, co zkosí
srdce z kapky rosy,
jenž den hravě vypaří
a večer zas vytváří.
V noci paří, ráno září
v talutě, nehnutě
usíná nadutě
jen sen.

Déšť slaných slz
skrápí popel, jenž dýmá.
To bolest skrz
oči naděje smývá.