Pravda a lež

Kladu si otázky po střepech v obrazu,

z pravdy je člověk často pořezán na duši,

stáhnu si jizvu režnou nití osudu,

srdcem svým vytesán myšlenkou v odkazu,

obtisklá v  čase do písku v hadí kůži,

svléká se lež draze pro pravdu.

 

Možná že pravda je oheň a pálí,

možná že vmete prach do tváře dní,

byť cejch, který nesem jsou kameny,

já doufat v ní budu i na hřbetě skály,

a kdybych měl tančit i po trní,

ač okusím kyselé hrozny.

 

Chci pravdu poznat od pramene,

nevířit kalnou vodní tříšťí,

mým brněním je vlastní čest

co klamné jest je lichověrné,

je padlý voják na bojišti,

ten kdo se ke lži nechá svést.

 

Ta vnadná nebezpečná slečna,

nosí trny v korzetech růží

bodá srdcem ze zvyku,

je odvrácená temná luna

prorůstá tetovaná kůží

hnízdí v lidském jazyku .