Rozporuplnost

Jsem jen holka, co má snad i chuť lhát,
nebo psát o tom, jak jí nikdo nemá rád.
Dívat se na celou rodinu se zlostí,
žít ve své vlastní smutné sebelítosti.

Nenávidět celý svět a nenávidět sebe,
plakat po nocích, z okna koukat se do nebe.
Jeden den brečet a druhý se zas jak blázen smát,
jednou říkat pravdu a podruhý do očí lhát.

Cítit se skvěle, skoro jako bůh,
a pak si přát být neviditelný jak duch.
Křičet, aby to slyšel celý svět,
být tak tichý jako růže květ.

Smiř se s tím, takhle se prostě někdo cítí,
jednou jde pomalu, pak se zase rychle řítí..