dnes už není takovej jako dřív

opráším jazykem

 vzpomínky mrazivé

a v ruce zbyde kousek dřeva  

u nohy papír

medvěd na něm

ten pocit dávný už se vlévá

do nitra   do těla

jak láva mrazivá

vodopád ledovců

uprostřed pouště

taje a po prstech stéká až k zápěstí

nejhezčí bolest je  

když do něj koušeš

zuby ti zamrznou

jak řeka bez proudu

v mozku zní vysoko

frekvenční zvuk

jeden je málo  čtyři tak akorát

osm pak před školou

 když jsem byl kluk