POKLIDNÉ STÁŘÍ

Sedí na posteli
zasmušilý celý
Už nezývá
jen se dívá
oknem “cely“

Jak čas letí
nemá ponětí
Cekem vzato
vzpomíná to
co chtěl
nebo měl
naposledy

Není bledý
pružné tělo
Přesně ví
co se dělo
před léty

Ani ho neotráví
ta mylná fáma
když se vypráví
že sloužil ještě
za císaře pána

„Za to že ještě žiju
bolestí platím daň
Moc si už neužiju
Rovnost tu znám
Nejsem v tom sám“

Než přivrátí se strana
kdy se potom říká
už mu zvoní hrana