Ráno v hanácké metropoli

Ticho rána přehlušil křik studentů,
zvolna nazrával čas maturitní.
miskou domáhali se svých centů,
ptactvo krmil profesor emeritní.

Úterního rána během promenády
míjel jsem mlčky dívku jako proutek.
Posvátně hleděl jsem na její vnady
cítil se zase tak jako floutek.

Vlastnila tělo neskutečně pružné
trikot jímal plody velikosti DÉ,
Kéž by byla kráska povahy družné
to jsem si přál a možná také ne.

Míjela mne s lehkým úsměvem
mládí - v duchu posteskl jsem si.
Ve větvích ptáci svým tklivým zpěvem
ponoukali mě: vem si ji, vem si...

Nenechal jsem ji daleko odejít
leč obrátil jsem své rozvážné kroky,
mou snahou bylo navždy zachytit
její úchvatné tělo, pevné boky.

Tolik jsem ji chtěl sochat
a učinit svět bezčasý...