Soud

„Zahajuji soudní přelíčení,
ve slovech obžaloby.

Hříšným životem jsi žil,
okamžik tady a teď byl pro tebe vším.
Mnohé srdce jsi ranil,
a když se vzepřela,
tak si se snažil.

Žil jsi po večerech a byl král.
Ráno ses probudil dívkami objímán.
Náš boží soud nyní vyslechne si kousek obhajoby,
ale věř,
že Já dávám rozhřešení.“

„Můj Pane,
já chtěl pouze užít noci,
dívky krásné jak sen uspokojit.
Do ucha říct ji jak rád ji mám a splnit ji sen co očekává.“

„Tvá slova upřímná zdají se být,
já Bůh všemohoucí musím arbitrem být.

Užil sis, to je pravda.
Jenže si mnoho zklamal a to se počítá.

Dávám ti rozsudek jediný,
aby si v příštím životě byl člověk hledající.
Budeš hledat jednu,
co stojí za to.
A než ji najdeš,
pomyslíš i na odchod.

Potkáš krásné i jedinečné,
ale budeš se bát,
vždyť kamarád znamená taky mít rád.
Spousta odejde a ty budeš na okraji a můj rozsudek bude dokonaný.“

Můj život je o hledání,
málokdo mi napoví,
a když už,
pro člověka co hledá,
stejně mnoho neodpoví.