Chtěla bych

Minulost je mou přítomností,
s tím hrozný pocitem bezmocnosti.
Doufám, že slzy mě vyprostí,
jen a jen od ní a její úzkosti.

Chybí mi každým dnem víc a víc.
Nemůžu se nadechnout z plných plic.
Vrací se mi každý záblesk událostí,
co staly se mou bezvýchodností.

Její slova mě pálí
a možná někde v dáli,
najdu snad nějaké světlo,
co odvrátí tohle peklo.

Cítím se tak moc osaměle,
A ptám se sama sebe směle.
Dokážu se někdy zvednout
a minulost konečně přehlédnout?

Snad jen, škoda, že není to na mě.
Vše je jen o ní – mé mámě.
Už zase vidím tu zbraň,
která splatila veškerou daň.

Ztratila jsem všechnu víru,
V rodinu, lásku a přízeň vesmíru.
Našla jsem spoustu možných řešení.
Jen, škoda že minulost zuby vždy vycení.

Sedím si v téhle temné místnosti,
A přemýšlím, jestli mu někdy odpustí.
Přála bych si vážně moc,
Jít si sama sobě na pomoc.

Jsem zase jednou bezmocná,
a cítím se vážně nemocná.
Nemocná vším tím, jak se na mě odráží,
však vím, že nespravím to žádnou bandáží.

Naděje mi snad ještě zbývá.
Budoucnost naštěstí hodně skrývá.
Doufám jednou v ten pocit,
co nakonec zvládne všechno otočit.

Otočit k lepšímu zítřku,
A dojít k onomu pojítku,
Co přivede mě k rozcestí,
kde nebude žádné bolesti.

Není to vůbec báseň, natož umění,
Je to jen výpis, který nic nezmění.
Aspoň jsem však na krátký čas,
zadržela slzy, co zlomily mi vaz.

Minulost,chybí, její, cítím,snad, ztratila, jsem, naděje, otočit, není...