Anotace: Báseň o lidech, se kterými se každá z nás jednou setká. A není jich málo...
Ty vážně myslíš,
že mě znáš?
Že ano? Lhát to ty přece dobře umíš.
No tak se aspoň trochu snaž!
Vždyť ty vůbec netušíš!
Že nehodláš vysvětlovat?
Ale no tak, vždyť sám nevíš
proč měla bych ti důvěřovat
Ty vážně myslíš,
že ti věřím?
než si své teorie smyslíš
tak já se ti tedy svěřím
Jak vědět mám že zase nelžeš?
Ani slovo ti nevěřím
Že ty nikdy? Mě neobejdeš
Já o tobě už leccos vím.
Co máš udělat abych ti věřila?
Ty se mě na to vážně ptáš?
Nekalý plán jsem na tebe stvořila,
opravdu se nelekáš?
Až budeš tvrdit, že navždy zůstaneš,
až budeš mi zase lhát
na krk obojek dostaneš.
Vážně si chceš se mnou hrát?
Pravidla tahle hra nemá
Já přece vždy hraji bez pravidel, vždyť mě znáš
či to jen tvrdíš? Vzpamatuj se! Tvá mysl je pomatená.
Sám se v sobě nevyznáš.
Je tu pravidlo jediné
našla jsem ho, přiznávám.
Ale do oka ti nepadne!
Zní tak, že já vždy vyhrávám.
I přesto chceš stále mou hru hrát?
Ach, že se ptám! Vždyť stejně budeš lhát.
Proč tak smýšlím, ty se ptáš?
Koukni se na sebe. Vždyť jsi lhář.