120/80, slečno

Hraj,

 

jako by už nebylo

 žádné další včera,

ani další sbohem,

žádné další ráno.

 

HRAJ!

 

a zaprodej svou minulost,

šesti tenkým strunám,

pěti unaveným prstům,

čtyřem nevyspaným očím,

třem svatým na mostě,

co tu při nás stáli…

 

Dvě duše,

jeden strach…

 

HRAJ!!

 

jako bychom byli

stále ještě malí…

 

A můj klín,

v Tvém rozervaném klíně,

protepe svou přítomnost.

  

120/80, slečno…

 (pouze se usměji)

 

Přeci oba víme,

není již kam padat,

tak moc jsme dospělí...

 

Už je mi jedno,

že za sousedovic plotem

rostou sladší maliny…

 

HRAJ!!!

 

jsi totiž poslední,

kdo mi tady ještě může

vyhandlovat LÁSKU…

 

 BEZÚTĚŠNĚ JEDINÝ.

 

 

schází mi vteřiny…

 

a já?

 

Více než kdy jindy,

 

POTŘEBUJI ZÍTŘEK...