Zastav se

Zastav se člověče se mnou teď na chvíli,
pohleď, jak život ti rukama projíždí,
spěcháš nabitým životem,
snad i též s malým nadhledem.

Uniká ti něco důležitého,
ne pro tebe, člověka lhostejného,
že se lidé kol tebe ztrácí pryč,
nikdo objetí nenabídne víc.

Všichni máme plno technických hračiček,
neznáme úsměv spokojených dětiček,
nebo vůni kvítí či větvičky šeříku,
kdys naposled klekl v lese k malému buku?

Natrhal meduňku a mátu na čaj,
zastavil se vůní bezu a řekl „wau“?
Objal blízkého přítele či rodinu,
smál se a hrál obyčejnou deskovou hru?

Zmokl v jarním dešti bez důvodu,
přišil knoflík na svou starou bundu,
porcoval kluzké kuře na oběd,
honil ho po lince jako oběť?

Potřebujeme jeden druhého,
mít radosti dne obyčejného,
i když tvrdíme opak,
na starosti je pak prak…