Tunel

Je dlouhý a potemnělý,

někde na konci světlo věčné,

ty paprsky co nezapomněly

svítit na cestě konečné,

tunel svou tmou smělý,

tunel Život a snahy zbytečné,

já nevím proč jsem to přežila

celých 168 dnů sjetá na vzpomínkách,

má touho rozmilá,

proč nerozpila ses do vínka…

Když začaly kvést pampelišky,

zdálo se mi o krmení jehňátek,

když vykvetly kopretiny,

cítila jsem louku,

jak běžíme nazpátek,

vzpomínky nepustily mě

ze svých oprátek…

Je tak krutý a bolavý

a potůčky z řas roní,

láska a štěstí vrtkavý,

mám teď v těle démony,

co šeptají mi že jsi špatný,

tak proč vracíš se zpátky,

třeba už není ten sen platný

a život jsou jen hrátky

krve a skalpelu

nekonečného hledání

světla v tunelu…

Sledovala jsem tě celé dny,

když jsi mi sbohem dal,

že bys snad uprostřed tmy

před dveřmi tu stál

a nikdy už nepochopím,

proč chceš mě teď,

když ses mě jednou už vzdal…

Je úzký a skličující,

je to boj o barvy duhy

na konci cesty spících,

nesplatitelné dluhy,

je to nemožné zdolání

klidu a ticha,

já ani nevím,

co je života poslání,

najít uspokojení?

já si oddychnu,

až přestanu dýchat…