Osudy stínů

Poletuji nočním městem
nadnáší mě teplý vzduch
vůně horké letní noci
zmizí ráno o půl šesté
udělám co budu moci
jenom abych zjistil kde jste
zastavím u nonstop baru
"Přístav opuštěných duší"
dám si tuplovanej rum
popřejí mi hodně zdaru
těmhle letním večerům
hvězdná obloha moc sluší
někteří s oblohou splynou
hvězdy lákají je k sobě
jiná varianta není
kdyby měli možnost jinou
nebýt naivního snění
nepropadali by zlobě
činy účinkem se minou
potlačovali vztek v sobě
po chvíli se začli dusit
strach co jejich hrdla svírá
silný jako střelný prach
svou oběť si nevybírá
každý musí si to zkusit
dovede je slepá víra
tam to teprv bude strach
místo ráje v zemi díra
vyřeší nějaké resty
ať mají svědomí čisté
i když za nimi se táhne
velmi temná minulost
co je a co není správné?
kde je konec jejich cesty?
rozhovor s Ježíšem Kristem
měl toho na srdci dost
jenže jejich rozhodnutí
někdo jenom těžko změní
lehce posilní se vínem
sedí v klidu, bez pohnutí
ví že tím svým hrůzným činem
nedosáhnou ocenění
jsou k sobě až příliš krutí
touží splynout se svým stínem
pakliže s ním vážně splynou
kde je sakra hledat mám?
nebudu mít žádnou šanci
nestačil jsem říci "sbohem"
napočítám einundzwanzig
v tu ránu tu budu sám
zcela osamělý bohém
nebudu mít možnost jinou
snad se s tím naučím žít
nikdy vám však neprominu
to, že nestál jsem vám za to
abyste se rozloučili
dávka, která musí mít
stejnou barvu jako zlato
k tomu plato Ritalinu
pak pomalu odejít
místo aby šťastně žili
chtěli vykašlat se na to
možná aby měli klid
možná měli dlouhou chvíli
ráj voní po rajském plynu
vymění svůj život za to
aby byli první v cíli
a né dvojníci vlastních stínů..