Plyšovej sen

Mám sen, víš?

Je maličkej, tak maličkej, že ho jen stěží

držím za ruku.

Má všechno, co má sen mít, něžný úsměv

a náruč, do které se celá schovám

aby mě nikdo nenašel

když chci být jinde

a přitom se vejde do kapsy

kalhot zapomenutých

na plovárně

Jsme jako malé děti, všude si s sebou nosíme svoje sny

vycpané vatelínem

s očima z knoflíků

s vůní ztracených prázdnin

a nalezených pětikorun.

Všichni doufáme, že se na nás ten náš sen jednou usměje

a potom zmizí

aby mohl být skutečně.

A každý nesmim, nemůžu a nejde

je malá vražda plyšovýho snu,

který už nikdy nikoho neobejme.

Mám sen, víš?

Je krásnej a sladkej a voní jako

čokoláda a vanilka

les a tráva

déšť a mokrý vlasy

a polibek.

Mám sen.

Je skoro jako ty

jen ještě není

doopravdy.