dobrota v hadí kůži

doprostřed místnosti dopadá
ospalá záře hořícího keře
díky nedůvěře v časy minulé
váhám

já býval první tam kde se to dělo
jen slovem přispět
zvýšit hlas
či zcela výjimečně když se ublížilo
kosti lámal

jednou se v zatáčce obtočil po kmeni
snad pouhá náhoda
pohmožděn v rameni
((nemluvím o štěstí
už se mi smáli))
a tak ho soukám ven
říkám si …. dá-li
bude žit

naoko zbaven vědomí

leží
na čele zasychá sražená krev
po tepu ptám se
co pumpa

..ježiš..

že já se neučil
cloumá mnou hněv

pak celé souhvězdí
kolem mi v rotaci
trnovou korunou
obtáčí spánky

za zorným

za polem

světla mě lákají

rudá jsou, brzdová

jízda bez pozvánky

došel jsem domů přemýšlel o snaze

trhat vždy nezralé

 pomocné ruce

dřív dobrý pocit býval mi odměnou

teď jenom zmateně buší mi ….

doprostřed místnosti dopadá

lhostejnost v dýmu vysušených trámů

sám sebe vidím

topím i vznáším se

..dá-li..

snad vstanu