Svých snů jsem se nezvdala

Moje sny dosud dřímaly,
ustoupily snům všech z mého okolí,
na svou příležitost marně čekaly,
snažily se předstírat, že je to nebolí.

Zůstat skryté je stálo takovou námahu,
byly raněné mou předstíranou lhostejností,
trvalo jim dlouho, než konečně sebraly odvahu,
tak dlouho se zdálo, že ze dna se nevyprostí.

Musely počkat, než já sama se odvážím nahlas snít,
až do té doby doplácely na můj strach,
na nesmyslné obavy z toho, že nesmím štěstí mít,
že každý ze snů rozpadne se v prach.

Dokázaly mi odpustit, že ranila jsem sebe i je,
trpělivě byly schované, než dovolila jsem jim vstát.
Naučila jsem se sice, že štěstí vrtkavé je,
ale i když se sny někdy neplní, pořád můžu si přát...