Anotace: Člověk nakonec zjistí, že je na všechno vlastně tak nějak sám - sám uprostřed davu, sám v něčí náručí. Copak je blízkost jenom krutou iluzí?
I přes všechny doteky
nakonec zůstáváme sami -
opuštění a shnilí
Ve studených hrobkách
ponořených ve stínu,
které jsme si postavili
Na náhrobní kámen
polož mi květinu
Postav mezi námi zeď
vysokou a plnou nářků
Ať přestanem se schovávat
za lži snad, snad za přetvářku…
*
Zde leží poslední z těch,
co věřili v lásku…
Člověk je sám sobě nejbližší a pouze sám na sebe se může spolehnout. A i přes to se někdy zdá, že ani toto neplatí. Lidé přichází a odchází, mění své názory na základě jednoho slova a pak zde zůstaneme opět sami opuštění a shnilí. Krásné, děkuji.
25.06.2013 13:57:42 | Gita Grandová