Ze života..

Slunce odvrátilo tvář
Odhodilo šál v dál
Od našich luk
Hájů a řek
Ustoupilo na stará kolena
Jako každý den
Nad střechou naší
Přišel přítel s nádechem žluti
A miliony prskavek
Co mi dnes cestu krátí
Když je do nekonečna
Na dvou prstech počítám
A štěstí mi stoupá z úst
Když z cigarety s jemností
Matky co své novorozeně
V jeho prvních nádeších
V rukou svírá
Potahuji a hned pouštím zpět
Mám pocit byť nepatrný
Že mám hlavu v oblacích
A je mi lehce
Jako když pianista své prsty
V klávesy opírá
To souznění okamžiků
Je nepatrnou procházkou životem
Se kterou si vítr pohrává
Ve stéblech mladých klásků
Které se rozvlní co struny
Housliček moravských umělců
Když víno teče z džbánků
Přímo do malinových rtů
Lačnících ochutnat jiné
A lidé se i přes všechny strasti
V tanci veselí
A písně zpívány
Rozléhají se do dálky
Že i páni ve skafandrech
Podle nich zcela jistě
Trefí domů
Z míst, kde nad na naší střechou
Bylo ráno ještě slunce.