Lidská skromnost

V přírodě kouty krás

v srdci lásky drobnost

šlechtí přec nás

naše lidská skromnost

v korunách ptáků dech

slunce voníc do dálky

pod bosou nohou mech

v dlani květ fialky

v obloze luk deště

na břehu vor

ve vodě volánky

člověk stále však

šeptá si ještě

nenasytný tvor

to co má

mu nestačí

a chce pořád víc

ať hvězdy se roztančí

o lepším světě sníc

chce více brát

než sám dává

myslí si že za plotem

je lepší tráva

však až pozdě zjišťuje

že byla to vše

jen pouhá

falešná

do krajky oděná

 

 

představa…