Ze života (hmyzu)

Dnes jsem padl do léčky osudu.
Vteřiny pýchy mě po čtvrt století srazily zpět na kolena -
zpět do klubu melodramatických garnitur,
ve kterém se zklamaná inkognita nedokáží vymanit z masochistické sebelítosti.

Fráze, klišé. Ale co bude dál!?

Ano! Napíšu dopis, který si nikdo nepřečte,
budu demonstrovat na prázdném náměstí proti manifestu štěstí
a zpochybňovat...
vektorové veličiny - rozpitých partitur...?