Co s tím

Buď vítán světem poločerných myšlenek,
snad máš svět pološera rád,
předstírej slunce, jehož ses stejně zřek,
komu chceš, co chceš, můžeš brát.

Kolem je bezmoc a zmatek a splín,
jenže co právě já zmohla bych s tím?

Za nudných honů předbíháme ostatní,
kdo spadne, toho ušlapem,
svou vlastní slabost za svou sebestřednost skryj,
než, jak jsi slabý, dojde všem.

Kolem je bezmoc a zmatek a splín,
jenže co právě já zmohla bych s tím?

Můžem se tvářit, jak jsme všichni veselí,
jak moc tě chceme k sobě brát,
a přitom dýkou ostrou, milý příteli,
kdykoliv bodnem do tvých zad.

Kolem je bezmoc a zmatek a splín,
jenže co právě já zmohla bych s tím?

Ne, je to smutné, ale, víš, takhle to je,
A nikdo tomu nebrání.
Svůj valčík dobro se zlem dál si tancuje,
Mít city je jen mrhání.

Všem je to téměř jedno, a všude je stín,
A nikdo nezkouší řešit co s tím.