Sedela uprostred
Sedela uprostred
sedela
uprostred izby
na oranžovom koberci
hľadela do steny
a bola nahá
rozložila fotky do kruhu okolo seba
poliala ich benzínom
niekde medzi druhým
a tretím zaklopaním
na zamknuté dvere
škrtla zápalkou
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
říkají mi
že se jim
při čtení mých řádků
v očích objevují slzy
je to fajn
vše funguje
jak má
dostávám to ze sebe
a na okamžik nesoudím
holky
co mě
za chvíli souznění
polykají
pod psacím stolem…
já chtěl ale vždycky
vidět plakat Tebe
abych Tě mohl utěšovat
abych Tě mohl chránit
před vším zlým
před nostalgickými fotografiemi
před zápalkami
před těmi pitomci
co se Ti montují
do života
to jsou
moje mylné představy…
kdysi jsi mi řekla
že v minulém životě
jsme byli sousedé
vidím to takhle:
bylo to
ve starém činžáku
na předměstí
dlouho do noci
seděli jsme na schodech
pod námi svíčka v zavařovačce
před námi portské (jen
tak z láhve)
rozečteni Bukowski a Fante
mluvili jsme o Bohu…
hrál jsem si s nožem
a sliboval Ti
že nedovolím
aby Ti někdo ublížil
Ty jsi mi
na oplátku
ukazovala cestu
kudy mám jít
abych se z toho všeho nezbláznil...
dnes mě nepotřebuješ
nepotřebovala jsi mě
ani tenkrát
jsi silná
pereš se
se svým životem
jako by šlo o život
vlastně
jsi silnější, než já…
dívám se
na hvězdnou oblohu
vidím Tvé skelné oči
slza dopadne na zem
a já ji tedy nezvednu
opakuji se?
ano
psal jsem to tisíckrát…
do háje
jsem tu u Tebe
jako doma
vše je mi tak
(zkurveně) povědomé
(promiň) klidné dny drahá mal…
02.09.2024 21:41:19 | piťura
hororově smutná
09.08.2013 17:47:38 | Lilien
Běžná situace v neběžném životě. Originálnost tomu dává to zaklepání. OK
09.08.2013 17:34:16 | VEDz RVAHEs