samotář

jsem zrozen k samotě

pouště pán

jen zrnko hnané větrem noci

na strunách hvězd

po dunách

spalován žárem

rád bych procit

 

na dlani dřív než skončí sen

 

 

snad abys ještě chvíli žila

modrý tvůj na mě ulpěl zrak

to tiché přání

zůstaň milá

 

navždy

 

v potocích vzpomínek

šedých koutů

vyprahlých koryt bez břehů

 

proměním hravou

melodii pláče

 

 

v záhon postřehů

 

není jen jedno srdce k bití

samotu zlomí tichý krok

 

jen tvůj

ten z dálky hvězdné

 

epilog