....

každý den se o tebe peru
živote
ač vím
že jednou skončíš

každý den má touha roste
ač vím
jak pošetilou
je marností

každý den klesám
a znovu se chytám
čehosi

nemohu to uchopit
vlastnit
manipulovat
pojmenovat

unikáš a znovu se mi vracíš

tolik po tobě toužím
po tvé blízkosti
po tom nebýt sám

já pošetilý
ve své marnosti

přicházíš za mnou
tak nenadále
jako bys říkal
já jsem tím
kdo chce žít

a kdo jsem já?
tvůj stín?
kousek tebe?
odpusť mé troufalosti
chtěl bych se v tobě poznat

pak tedy nezbývá
než stávati se MNOU

ustavičně
cele