Dědek s bábou

Na kopečku mezi Telčí, Týncem,
žila stará bába se svým princem.
Žili byli, ty se pane měli,
slyšeli jen to, co sami chtěli.

Ona jako soudek, on jak proutek,
do stáří se měli podle choutek.
Baba lásku brala všemi smysly,
až jí z toho oči zcela vyschly.

Bába vždy věděla o nevěře,
dědkovy když za ním klaply dveře.
Jednu, druhou, třetí, čtvrtou, pátou,
tak je střídal, tak to bylo s tátou.

Pak si vlezte do pelechu nazí,
když vypotí nejmíň kilo sazí.
Ale láska hory časem přenese,
a tak nevnímáte žádné excese.

Nebrala jsem si ho pro ty jeho oči,
ale když on hezky voní: potem, močí.
Nechtěla jsem nikdy kamaráda,
Musí být řád. Proto ho mám ráda.