Démoni duše

Démoni duše

 

 

Pozdní noc, už téměř ráno,

se zavřenýma očima do sebe hledím,

a kéž by se mi pouze zdálo

vše, co uvnitř vidím.

 

Své myšlenky, své touhy,

neřesti i zlozvyky,

přání a chtíče.

 

Démoni duše postrádajíc jmen,

každý večer ke mně přijdou,

bez pozvání, ti stejní beze změn.

 

Zevnitř mě ubíjejí,

srdce na kousíčky lámou,

a přitom se mi smějí.

 

Každé ráno potom ptám se sebe,

jsem to já, či někdo jiný?

Peklo nebo nebe?

A kam to ve dne vlastně zmizí?

 

To v  nitru mém se skrývají,

s železnými okovy v žaláři duše

na noční vycházky tiše čekají.

 

A každou noc táží se mě,

proč se jim bráním,

když je mi to příjemné,

když je pouštím sám.

 

A já pro ně nemám odpověď

…

..