Den končí

Den končí, mysl ulehá ke spánku a po tvářích kanou slzy.
Je čas říci sbohem. Je už pozdě? Nebo brzy?
Instinkt radí - uteč. Rozum - zůstaň. Duše - tápe.
Ať tak či tak, srdce bolí, vše ho velmi mate.

Den začal, mysl nová a s opuchlou tváří.
Přemýšlí, kdy vzdala se snů - a to ji tíží.
Instinkt mlčí, rozum tápe, duše vlastně skomírá.
Rozhodnutí strašně bolí, nic jiného nevnímá.

Jak den skončil? Sama neví, nikdo jí to neřekne.
Zná svůj cíl a cestu svojí. Ničeho se nelekne.
Položila karty na stůl, na ty jeho čeká dál.
Hraje vabank. Jako vždycky. Osud se jí vysmíval.