Hřích

Hřích má svůj stín,

jde přede mnou, slunce pere.

Má tvář a v duši splín,

tvář anděla, srdce z kamene.

Jeho dotyk mrazí i pálí,

propletené prsty ve spěchu.

Cesta z trnů růží,

je mu ze mě do smíchu.

Říká skladká slova, v očích ďábla,

lehký jako pírko, hlavu v klín.

Pokladá křídla padlých na pekelná mola,

tak nech ho být, vždyť je to jen stín.