Jarní píseň

I.
Veselé děti se hrnou
ze školy
a hází do vlahého vzduchu
dubna něžné písně.
Jakou radostí dýchá hluboké
ticho uličky!
Ticho roztřepené na kusy
smíchem čistého stříbra.

II.
Jdu odpolední poutí
mezi květy sadu
a zanechávám na cestě
vodu svého smutku.
Na osamělém kopci
vesnický hřbitov
připomíná pole oseté
zrny lebek.
A kvetly cypřiše
jako obrovské hlavy,
jež prázdnými očními důlky
a zelenavými kšticemi
v bolestném zadumání
hledí do obzoru.

Božský měsíci dubne, jenž přicházíš
obtěžkán sluncem a silicemi,
naplň zlatými hnízdy
ty rozkvetlé lebky!