Starý Maďar

Když jsem byl mlád, zářil slunce svit
na moje srdce i vřes.
Když stár jsem dnes, sám musím jít,
hej slunce svit!
přes vřesu pláň a les.

Když jsem byl mlád, byla láska má
jak svěží plané růže květ.
Když stár jsem dnes, chlad srdce objímá,
hej lásko má!
jak vítr pláň, když podzim kruší svět.

Když jsem byl mlád, uzdou jsem koně hnal,
divoký, žitím zmámený.
Když stár jsem dnes, běžet je nechám v dál,
hej ořů cval!
jsem pro ně již jen poutník znavený.

Když jsem byl mlád, z mého oka jas
se jako z hvězd nad noční pustou lil.
Když stár jsem dnes, umlkl zřídla hlas,
hej oka jas!
jak bludné dítě vede mne mimo cíl.

Na skálu vzhůru, když mlád jsem kdysi byl,
mlád, malým, menším chlapcem byl,
s vlající kšticí jsem si vyskočil,
hej, mlád já byl!
Teď na máry jsem tělo uložil.